Zdá se to neuvěřitelné, ale je to tak. Téměř každý, kdo se věnuje osobnímu rozvoji či duchovnímu rozvoji se propracuje ke stavu, kdy „machruje na druhý“. Vždy, když přichází nový zájemce o mé služby duchovního průvodce, má jisté představy. Přesně ví, co dělá naprosto dobře a přesně umí označit, co se mu nedaří. Ba dokonce i ví, kdo za tím stojí. Samozřejmě kdo …. No přeci ti druzí. Avšak hned na úvodní schůzce si vyjasňujeme role. Představy klientů o duchovním rozvoji často neodpovídají samotné práci na sobě, která se žádá, aby se osobnost rozvíjela správným směrem. Jde o to, že se mylně domnívají, co už umí a ví a chtějí pomoc jednostrannou a ideálně branou jako službu.
Jak to vypadá? Ve skrytém smyslu asi takhle „Chci po Tobě toto, s tímto mi pomoz, do ničeho jiného mi nemluv. Já platím, já rozhoduju, ty se smejkej“. Omyl přátelé. Ten, kdo rozhoduje, co se učit a jak se učit, nejste vy, ale vesmír. A ten, kdo předává instrukce, pokyny a směr je vesmír a průvodce. A jaký rozsah učení zvolit, o tom rozhoduje zase jen vesmír a průvodce.
Pokračovat ve čtení
Na to já nejsem připravená či připravený. Vykřikují mnozí, protože se stalo něco, co neměli v plánu. Sakra, co teď? Nemám na to čas, nepřišlo to v pravou chvíli, teď jsem měl jiné plány a nevím, co dřív. To je jen malý výčet toho, co běží hlavou a někdy i ústy, protože si nečekaná situace dovolila přijít do života. Nečekané situace známe všichni. A většina z nás je nemá ráda. Situace bychom měly nejraději pod kontrolou a nechávaly je vstoupit až tehdy, kdy budeme „podle nás“ připraveni. Pak bychom řekli „Dále…“ a situace, pokud možno konkrétní, kterou už umíme, bychom vpustily do dveří života.
Všimli jste si, že právě nečekané situace přichází vždy, když se vám to nehodí? Napadlo vás někdy, co je příčinou? A napadlo vás někdy, že to má důvod? Jaký? Inu „lidský“.
Pokračovat ve čtení