Únava, kde se vzala, tu se vzala

„Nikdy jsem se necítila tak unavená. Nikdy!!!“ Razantně mi sděluje svoje omezení paní, kterou vidím poprvé v životě. „A nikdy bych si nemyslela, že vás vyhledám, ale teď už to nedávám, jsem vyřízená. No, věřila byste tomu? Vůbec nevím, co tu dělám, proč tu jsem a jestli je mi pomoci a jestli mi umíte poradit a pomoct… Ale Věruška říkala, že mi pomůžete, no já nevím. Nemám už sílu na nic a vždycky jsem byla tak akční.“ Usmívám se a rukou naznačuji paní, aby mluvila pomaleji a tišeji. Kývnu na ni a sdělím jí šeptem: „Vysvětlování unavuje.“ Paní ztichne a začíná se soustředit na moje slova.

 

Syndrom vyhoření nebo únava…

 

 

Je vás už mnoho, kteří se ptají proč, a kde se ta únava vzala. Je vás stále více, přibýváte a hledáte odpovědi a pomoc. A tak si dovoluji vyslyšet vaše dotazy a alespoň naťuknout, kde se ta únava vlastně bere. Někteří chtějí vědět, jak z toho ven, někteří se naopak drží v únavě a důvody se snaží najít. Hlavně nehledejte. Nepřemýšlejte. Spíše již konejte. Rychle se rozhodněte a pryč od únavy. Jedno je však podstatné. Nevracejte se už nikdy do způsobů žití, které jsou tím největším viníkem vašeho současného stavu. Tyto způsoby vám nesvědčí a velice ubližují. A hlavně, nebičujte se. Jen si své počínání přiznejte a pak…konejte jinak.Ano, teď jsme na to kápli „ZMĚŇTE SEBE a SVÉ POSTOJE.“

 

Začněte jinak, ne rychle, jak jste zvyklí. Hezky popořádku, pomalu a v tichosti. Vypněte mobil a udělejte si čas jenom na čtení článku, který je tu pro vás a pro nastínění alespoň některých příčin únavy. Uvědomte si, že čtení tohoto zásadního článku je obřadem. A věřte, že pouhým přijetím obsahu se u vás děje proces, který vede ke zlepšení celé situace. Ostatní pak můžete nechat na mně a ozvat se mi, pokud se rozhodnete s únavou opravdu zatočit trvale. Ráda vám podám pomocnou ruku.

 

Uzdravení v prožitku přijetí vyšší pravdy

 

Asi už jste o tom slyšeli a někteří dokonce znají z vlastní zkušenosti. Důvodů, kde se únava vzala je skutečně víc. Tak pojďme na alespoň dva nejčastější. Právě tyto důvody bývají příčinou u těch klientů, kteří s nepřekonatelnou únavou přišli o pomoc žádat mě.A společný jmenovatel všech těch důvodů? Jste příliš akční, moc přemýšlíte, moc mluvíte, rychle mluvíte, a hlavně se vyčerpáváte tím, že žijete cizí životy.

Je vás víc, kteří tápou a čekají na zahájení cyklu kurzů Brány zdraví. Je vás víc, kteří hledají odpovědi a pomoc, CO S TÍM. A tak pro začátek alespoň vyjasnění PROČ…

 

Snažíte se páchat dobro

Co je to za větu?

 

První příčina únavy je jasná. Je toho tolik, co musíte stihnout. Musíte mít vše pod kontrolou. A pomáháte…, tedy pácháte dobro. Už věta: „Snažíme se páchat dobro“ trochu neladí. Všimli jste si? Ten kdo něco páchá, ten bývá pachatelem. A pachatel všechno ví a všechno zná a také je hodně akční. Možná i vy patříte mezi ty, kteří se snaží páchat dobro a také ho páchají. „Pomáhají“, kde se dá. Přiskočí, když je třeba. Snaží se každému vyjít vstříc. Takzvaně dělají pro druhé vše, co jde i nejde. Často si ani nevšimnou, že ti druzí o to už ani nestojí, otravuje je to nebo toho dokonce zneužívají. Jste soustředění na akci a výsledek. A taky na slovo MUSÍM. Pokud dobro musíte páchat, tak patříte do kategorie soudců. Jen vy si namlouváte, že soudců nezaujatých. Ostatní si to nemyslí. Vše umíte vyhodnotit a vyhodnocujete rychle a nahlas. Poradíte, posloužíte a hodně vysvětlujete, aby vás všichni pochopili. Protože vy to myslíte dobře, tak ať je to pochopeno…Ve skutečnosti však dobro nečiníte. Vy naopak bráníte ostatním ve vyjádření a pochopení jejich chyb a omylů. Bráníte jim, aby něco pochopili, protože nic v životě se neděje náhodou. Zametáte jim cestu. Vy škatulkujete, usurpujete je a manipulujete s nimi. Vy jim škodíte. Máte svoje normy a přesvědčujete všechny okolo, že jsou nejlepší. Kdo o to stojí? Chcete opravdu pomoci nebo chcete být důležití? Hm, ne dobře se to čte, ale je to tak. Únava či vyhoření se stanou důkazem. A tělo vám to brzy ukáže.

 

Hra na dojem není skutečné dobro…

 

Asi mi budete oponovat… „Ale já nejedu na dojem, já chci opravdu konat dobro.“ Konat? Ano, tak to je něco jiného. Konat dobro, to už je lepší. A jak se koná dobro? No přece bez masky dojmu. Dobro konáte, když nesoudíte a nepácháte nic. Dobro konáte, když změníte svůj postoj a přestanete sám v sobě řešit, proč ten či onen dělá to či ono. Dobro konáte, když pomáháte jen ve chvíli, kdy jste požádán. Dobro konáte, když každý volný čas využíváte pro sebe a svůj osobní rozvoj. Pracujete na radosti ze svého života a máte se rádi. Pracujete na změně sebe k lepšímu a na nadhledu. Necháváte druhé dýchat a jste k dispozici, když si sami řeknou o konkrétní pomoc či radu. Dobro konáte tím, že mlčíte a nevyhodnocujete neutěšený stav ostatních tím, že o něm neustále diskutujete, či přemýšlíte. Dobro konáte, když... Je toho dost i do příštího článku , protože konat dobro je poslouchat a nechat se vést duší a ne páchat to, co si myslí naše chytré, rozumné a upjaté ego. Ano, a právě proto, že jste ego poslouchali a následovali, přemýšleli, mluvili a žili pro druhé, přišla únava. Musela přijít, protože duše už to neustála a nemohla se na to koukat. Byli jste zastaveni vlastním tělem. A že se vám to nelíbí? Jste unaveni a nevíte, kde se ta únava vzala. A to jste si skutečně mysleli, že máte sil na rozdávání. Žili jste moc rychle a žili jste cizí životy…. Ach jo…

 

Duchovní cesta

Lítost není soucit

 

Namítnete jistě, že přeci vše bylo proto, že jste soucitní a chcete druhým pomoci. Vyšší pravda však je jiná. Pokud někoho litujete, nejste soucitní. Lítost není vlastnost, kterou bychom se měli nechat vést. Vnímáte-li lítost, opět patříte do kategorie soudců. Vyhodnotili jste totiž další neutěšený stav, a tím je nyní stav oběti. Chopíte se okamžitě aktivity a „oběti pomůžete“. Jinými slovy jdete opět „páchat“ dobro. Ach ne, copak to už nestačilo? Jste tak zaměřeni na druhé, že zapomínáte na sebe. A máte co dělat se sebou. Vytváříte chaos, vytváříte energetickou bublinu, která brzy praskne. Strkáte nos tam, kam nemáte a zdůvodňujete si, že musíte pomoci. Ano, musíte pomoci, ale SOBĚ. Zachraňte se. Duše se chce radovat z vlastního života a vy ji to nedopřejete?  Lítost není soucit. Nelitujte druhé a mějte soucit se sebou. Už je na čase. Žijete rychle a žijete zase jen cizí životy…Ach jo…    

 

Komunikační dovednosti a kariéra…

 

Druhým velkým důvodem, či příčinou únavy a syndromu vyhoření je světe div se, opět hra na dojem. Tentokrát však profesního života. Je mi z toho smutno. Ale už vím, co s tím, to je dobrá zpráva. Syndrom vyhoření jsem si totiž zpracovala. Je to za mnou a je to tak dobře. Jako jiní, které syndrom vyhoření překvapil, jsem také budovala kariéru a dělala vše, co se ode mě profesně očekávalo na 150%. Přece pracuju a živím rodinu… Přece to nedělám pro sebe… A určitě je dobré se zdokonalovat…Co třeba studiem komunikačních dovedností? Čím víc, tím líp…

 

Převlečená manipulace

 

Učíte se komunikačním dovednostem? Ano? Také jsem se jim učila. Zahleděná do pracovních výsledků jsem nebyla moc pozorná a hodně mi ušlo. Co? No to hlavní. Záměr komunikačních dovedností. Dotlačit člověka tam, kde je produkce. Ale je tam i spokojenost a radost obou stran? Já byla na školení vždycky hvězda, byla jsem učenlivá a názory lektora jsem hltala. V praxi mi bylo příjemné, že dokážu klienty přivést k podpisu smlouvy. Přece mě to dělá úspěšnější. Teď už vím, co jsem NAPÁCHALA a NECHÁPALA. Byla jsem o své pravdě přesvědčena. Byla jsem přesvědčena, že jsem v komunikaci expert. Až teď vím, že není komunikace, jako komunikace. Až teď vím, že komunikace může být převlečená manipulace.

Ano, ano, „Vysvětlování unavuje“. Jenže to víte, až když to nastane. A zase ta maska dojmu. Kdo se mě tenkrát o to prosil? Proč byla práce více, než můj život a život mojí rodiny? Protože jsem si postavila práci a alibizmus v zabezpečení rodiny jako prioritu. A čí to byl nápad? No přece mého nadutého ega. Moje duše totiž dobře ví, že člověk je v bezpečí, pokud se raduje a žije vyváženě. V takovém případě je o něj postaráno a nebude strádat. Ale naše ego chce víc. Chce dokázat druhým, že jsme někdo, že také umíme a jako důkaz bude sloužit nové auto, dům o velikosti 5+1 a bazén. Že se v domě nepotkáte se svými blízkými, to teď není podstatné. Pocit budete mít na chvíli dobrý.Zdánlivě a krátkodobě dobrý.“ Co se to děje? Proč? A co duše? Jak se projeví, když se vám rodina rozpadne, protože jste upřednostňovali práci? Zřejmě vám dá zase najevo, že je něco špatně. A když to bude jen únavou, tak můžete být rádi. Duše se chce radovat z vlastního života a vy ji to nedopřejete?  Lítost přece není soucit. Mějte soucit se sebou. Už je na čase. Žijete rychle a žijete zase jen cizí životy…Ach jo…    

 

Únavový syndrom není výsledkem soucitu, ale lítosti


Soucit je nádherná vlastnost. Oplývá s ní však jen ten, kdo má vysoce zralou duši. Soucit nemá s lítostí nic společného. Nelitujte ani sebe, ani ostatní. Raději mějte  soucit se sebou. Únavový syndrom není nemoc ze soucitu a konání skutečného dobra. Únavový syndrom je výsledkem hodně dlouhé jízdy po slepé koleji lítosti. Jen jste si namlouvali, že musíte… Ale on se svět nezboří, když polevíte a začnete u sebe jinak. Spíše naopak. Cesta po správné koleji možná je. Ten pomyslný ohýnek ještě úplně nevyhořel. Křesadlo vám můžu poskytnout. A jak oheň udržovat, také můžu poradit. Tedy pokud mě o to požádáte, protože radit někomu, kdo si o to neřekl, není skutečným dobrem. A víte proč? Protože cestu si musíte zamést sami. Snad kolej, pro kterou se rozhodnete, bude ta pravá. Opravdu to chcete? Startovací kurz je tou správnou stanicí, kde můžete nastoupit do vlaku radosti a prožít si vlastní život opravdu vyváženě a v pohodě.

Více na Kurzy Školy zdravého života nebo Kurzy Brány Zdraví

Brána zdraví je můj nejlépe investovaný čas a peníze v mém dosavadním životě.

Marie, účastnice Startovacího kurzu

Splnilo mé očekávání spolu s bonusy :-)

Roman, účastník Startovacího kurzu

...