Na to já nejsem připravená…

Na to já nejsem připravená či připravený. Vykřikují mnozí, protože se stalo něco, co neměli v plánu. Sakra, co teď? Nemám na to čas, nepřišlo to v pravou chvíli, teď jsem měl jiné plány a nevím, co dřív. To je jen malý výčet toho, co běží hlavou a někdy i ústy, protože si nečekaná situace dovolila přijít do života. Nečekané situace známe všichni. A většina z nás je nemá ráda. Situace bychom měly nejraději pod kontrolou a nechávaly je vstoupit až tehdy, kdy budeme „podle nás“ připraveni. Pak bychom řekli „Dále…“ a situace, pokud možno konkrétní, kterou už umíme, bychom vpustily do dveří života.

Všimli jste si, že právě nečekané situace přichází vždy, když se vám to nehodí? Napadlo vás někdy, co je příčinou? A napadlo vás někdy, že to má důvod? Jaký? Inu „lidský“.

Jak jsme nastaveni

Někteří trpí pocitem, že právě oni mají nelehké podmínky pro změny a často dokonce argumentují, že „pomyslní sousedé či kolegové“ jsou na tom lépe. Ne přátelé, tento pohled na svět není správný. Tento pohled na svět je příliš „lidský.“ A co je to za postoj? Postoj soudce a oběti. A protože úhlem pohledu soudce se posuzuje snadno, rozhodnete se v mžiku něco s tím „ lidsky a zbrkle“ udělat. Tedy přesunete se v mžiku do role pachatele a začnete konat vaší spravedlnost. A v tomto stavu už nerozeznáte v hlubokém lese zmatků a chaosu tu správnou turistickou značku. Vaše řešení je nebo spíše není to nejlepší.

Být jenom „lidský“, to není to ořechové

Jak se na věci a situace dívat má jednoduchý postup, ale vraťme se spíše k faktu, že „Všechno má důvod“. Být člověk je krásná věc a je to dar. Ale člověk není jen tělo… a člověk není ani jen duše. Člověk je tělo a duše a přišli jsme sem na tento Boží svět budovat, tvořit a dávat světu a druhým, nikoli budovat, tvořit a brát světu a druhým. A právě na to mnohdy zapomínáme. A právě to je důvod, proč nám chodí nečekané situace. Chodí, protože je správný čas nás probudit. Díky tomu, že máme tělo a rozum jsme totiž příliš přesvědčeni, že můžeme vše. A nevšimneme si ve své zaslepenosti, že už to naše chování a uchopování někomu škodí. Třeba zatím jen nám a vesmír nás chrání před pohromou, a nebo už nám nečekaná situace naznačuje, že to přeháníme se svými postoji a škodíme jiným. A nebo škodíme přírodě a planetě.

Rovnováhu nevyhodnocujeme my, nýbrž vesmír

Nedávno mě zaskočil postoj mého souseda. Ta lípa u nás na dvoře, to je neštěstí, pravil. Hledím na něj a on pokračuje. Každý týden minimálně dvakrát jezdím do myčky, protože mám upatlané auto. „Inu já to vidím jinak. Můžeme dýchat. Nevdechujeme smog, i když je náš dům blízko hlavní silnice. Dýcháme vzduch a já děkuji Bohu za ty stromy, které ještě máme a oni čistí a čistí… Soused si zapálí cigaretu a praví. Jenže to auto trpí. Nepochopil nic a takových je víc. „Inu, jsme jen lidi“. Letí mi hlavou, a protože se držím pravidel pro čistou pomoc, ihned uplatňuji jedno z nich.

Rozmotejte sluchátka

Dnes je celkem běžné chodit se sluchátky v uších, protože mnozí z nás poslouchají hudbu. Já poslouchám Afirmace Radost. A protože v situacích, které mi chodí, už umím číst znamení, vím, že zamotaná sluchátka mají jasný vesmírný důvod. A teď opravdu nemám na mysli důvod, že jsem si je zamotala sama, ale že mi vesmír ukazuje, co na sobě změnit.

Když máme pocit, že se na nás valí jedna situace za druhou a my jsme takzvaně nepřipravení… Buďte si zcela jistí, že připravení jste.

Vše, co přichází, přichází ve správný čas a má to důvod

Jsme na změnu připraveni

A jak s tím, co přichází naložit? Jak se na situaci dívat? Jak ji vnímat? Uvedu několik kroků, které fungují, ale před tím jednoduchý příklad.

Představte si, že se vám zamotaly sluchátka právě ve chvíli, kdy už spěcháte na schůzku a máte nejvyšší čas. Asi podobný příklad znají všichni. Vraťme se k našim zamotaným sluchátkům. Co uděláte se zamotanými sluchátky? To je různé. Tak třeba.

Začnete lamentovat a sakrovat, pak je po cestě rozmotáváte, což se při spěchání nedaří - prostě jen podléháte emocím
Začnete polykat hněv a rychle je s třesoucíma rukama rozmotávat ještě doma, což se v časovém tlaku nedaří - prostě jen podlehnete emocím
Mrsknete s nimi do tašky a po cestě si kladete vztekle otázky typu, no, kde já si je rozmotám, když teď nestíhám – prostě jen podlehnete emocím
Odhodíte je na poličku a rozhodnete se zbrkle, že je nepotřebujete. Pak po cestě na to myslíte, protože s poslechem hudby by to bylo lepší – prostě jen podlehnete emocím
Těch nevhodných řešení je jistě víc….

Podstatné však je, že ve většině případů si sluchátka zničíte. Ve vzteku je více zamotáte nebo utáhnete nebo dokonce polámete, takže přestanou fungovat. A proč? Protože podlehnout emocím znamená POKOŘIT sluchátka.

Světe div se, ten správný přístup je opačný

POKOŘTE sebe

Ať se nám to líbí nebo ne, změnit se je nejvyšší čas. A vesmír nám v tom pomáhá, co to jde. Je úplně fuk, že nám na auto padá listí. Ale není fuk, když ubývá čistý vzduch. Priority si už dávno neumíme nastavit a tak tápeme. Obhajujeme se…Vždyť jsme nejvyšší forma vědomí. Můžeme všechno. Jsme přeci lidi.

Ne nemůžeme všechno. Máme spoustu darů. Máme život a máme střechu nad hlavou, máme ošacení a vodu a také možnost každý den se najíst. Děkujeme za to nebo vyjadřujeme nevděk naší nenasytností? Přesto, že máme vše podstatné, chceme víc. Máme na to pojem „naše komfortní zóna“ anebo „naše životní úroveň“. Jsme schopni se stavět do role chudinky, protože máme nečekaně zamotaná sluchátka. Není to jen emoční paradox? Není takové vnímání nízké?

Pojďme to „lidství“ vnímat jinak

Pojďme se smát a pomáhat si klidem

Klid patří k-lidem. Prostě člověk je tělo a duše, a pokud bude naše duše utlačovaná rozumem, přijde jí na pomoc duše vesmírná. Ta si umí sjednat pořádek tím, že nám pošle nečekanou situaci. A věřte tomu, že stačí málo, co se po nás chce. Jen to málo musí být vytrvalé a s ochotou konané… Tak pojďme na to

Uvědomte si, že situace je vesmírné znamení
Uvědomte si, že toto znamení vám říká jediné – zchlaď si hlavu
Uvědomte si, že kladení si otázek PROČ vás stahuje do role oběti a emocí
Uvědomte si, že důvod situace je, je správný čas na zklidnění
Uvědomte si, že pomyslná sluchátka se rozmotávají v klidu
Uvědomte si, že situace je vždy pokušení nebo příležitost – toť vaše zkouška, jak jste na tom s charakterem
Uvědomte si, že situace není překážka, ale nasměrování k vašemu štěstí
Uvědomte si, že situace, která ve vás vyvolává euforii nebo strach je vždy „příliš lidská“ a vybízí vás ke klidu
Uvědomte si, že na světě jste pro splnění smyslu života
Uvědomte si, že smysl života je v radosti z něj
Uvědomte si, že pramen skutečné radosti je skrytý v pomoci potřebným

Až se vám příště zamotají sluchátka

Já mám svoje nastavení a v něm se utvrzuji. Jaké?

Všechno je dobře
všechno je v pořádku
všechno má důvod
náhody neexistují

Zkuste si afirmovat nepřetržitě tato tvrzení. Až se zklidníte po přeříkávání si afirmací, rozmotejte v klidu sluchátka. A až budete pro ně hledat vhodný repertoár pro vaši produkci, vyzkoušejte Afirmace Radost, kterými se krmím vytrvale já. Afirmace mi byly sdělovány v poselství v chronologii, která je naprosto zásadní pro kódování vašich buněk. Proto jsem toto hladivé a uzdravující poselství namluvila ve frekvencích sladění s univerzem. A přesto, že jsem je sama namluvila, osobně si Afirmace Radost do sluchátek pouštím. Je to stálý pokrm pro moje buňky. Vytrvalý přísun těchto tvrzení mi velmi pomohl celostně s emocemi. Prostě už dávno nepodléhám emocím. V klidu a s úsměvem ochotně připouštím, že zašmodrchaná sluchátka jsou mojí kouzelnou situací. Vím, že každá situace je dar. Otevírá v krásné přítomnosti ještě krásnější budoucnost.

Všichni si zasloužíte krásnou přítomnost i budoucnost. Stačí jen změnit nastavení. To, čemu pak podlehnete, bude klid, protože ten patří k-lidem.

Více na Kurzy Školy zdravého života nebo Kurzy Brány Zdraví