Kde začíná zoufalství
Znáte chvíle, kdy nevíte unaveností kudy kam? Jste již zcela vyčerpaní a stále máte pocit, že se na vás valí další průšvihy jako lavina…Celou dobu jste měli situace pod kontrolou, ale TEĎ už nemůžete. Většina žen to řeší tím, že začne plakat, dostaví se přecitlivělost a nervozita. A začne fáze řešení „děti srovnám do latě“. Právě děti jsou totiž v tu chvíli nejblíž. Často je dětem vyčítáno, viník se najde vždycky, protože, protože, protože… Většina mužů zase naopak se vším praští, mlčí nebo naopak řvou a pak se jdou uklidnit do hostince na jedno…
Zchlaďte si hlavu…
Většina žen se mnou nyní nebude sympatizovat a to právě ty ženy, kterých se mnou popisované ženské uchopení celé situace týká. Přesto si za tím stojím. V tomto případě mužské myšlení v podobě zklidnění se u jednoho či dvou piv, je blíže k vyřešení a vyskočení ze začarovaného bludného kruhu zoufalství. Ale jak říkám, jen v prvním kroku a tím je: odejít ze situace pryč.
Kde má vlastně původ toto zoufalství?
Už jste si tuto otázku položili?
Tato otázka je totiž na místě a má smysl. Semínko beznaděje si zasévá každý sám a to už v okamžiku, kdy za účelem stihnout vše, nestihne nic. Konzumní společnost a systém, ve kterém žijeme nám zcela vědomě posílá do cesty další a další příležitosti. Je již vědecky dokázáno, že právě toto je příčinou, že se čím dál méně lidí umí kovářsky pevně rozhodnout a být odpovědný za slova a činy, které podniká. A proč tomu tak je? Prostě se nechtějí ničeho se vzdát.
Já nic, já muzikant…
Znáte toto rčení? Já ano, znám ho již od svých dětských let, kdy ho často říkávala moje babička. A to v okamžiku, kdy jsme vinu za lumpárnu přehazovali s bratránkem jeden na druhého, jako horký brambor. Ano, ale tehdy jsme byli dětmi a to nás zohledňuje. Co dnes? Není to u mnohých podobné? Tento vzorec převzala většina dospělých a svoji neschopnost převzít odpovědnost, svaluje na podmínky, na spolupracovníky, známé, kamarády, rodinu, děti, manžela,… Prostě na všechny, které je v tu chvíli napadnou jako příčina jejich nepovedené situace. A to jen proto, že jsme si do života vybrali vzorec chování, mluvit a dělat to, co chtějí ostatní slyšet a vidět. Ale je to cesta ke štěstí?
DOJEM jako kritérium
Važ slov i činů za účelem učinění dojmu
Aby si o mně někdo nemyslel, aby to bylo správně, aby sousedi nevěděli a aby někdo nebyl smutný… Tady je zakopaný pes. Zase ta odpovědnost. Výsledky přichází jen tomu, kdo si umí za svým stát. A to i za předpokladu, že se to nebude líbit všem. To totiž nejde. Každý jsme jiný.
Neschováš se za dřinu
Mnozí se naučili sžírat se zevnitř, a to tím, že si vysvětlují stále dokola, že pořád makají a nic z toho nemají. Cítí se zoufalí. A ono to tak skutečně je. Pokud řešíte situaci dřinou, zcela vám vypíná intuice a po určité době padnete na pusu. Fyzicky to nedáte. Hurá…J Teď se sluší poděkovat, přišla ta správná příležitost, začít znovu, začít jinak, začít krásně.
Přišla totiž správná vlna
Začít znovu a začít krásně znamená začít doslova JINAK. V opačném případě mě ta vlna skutečně smete. A tak mám radu, nechte se vést. Nechte se vést, jako se nechali vést mí klienti, kteří dělají úžasné pokroky. A proč? Vzali to z gruntu a nechali vlnu, ať je nese, protože pokořit něco, co nelze, prostě nelze J
A co je k tomu třeba? Uvědomit si, že odpovědnost je upřímnost k sobě, a že méně znamená více.
Více na Kurzy Školy zdravého života nebo Kurzy Brány Zdraví